V hlavě to neutichá: Co dělat, když se ti neustále vrací nepříjemné myšlenky

Znáš ten pocit, kdy se snažíš na nic nemyslet – a právě tehdy to začne? Hlava jede naplno, myšlenky křičí, vracejí se v kruhu, vyčerpávají tě. Možná si říkáš, že bys měl/a být víc v klidu. Ale ono to nejde. Tento článek je tu proto, aby ti nabídl ověřené a laskavé cesty ven. Takové, které fungují: v terapii, v těle, v psaní i v malbě.

Když je v hlavě rušno

Myšlenky někdy přicházejí právě ve chvílích, kdy bychom nejvíc potřebovali ticho. Stačí malá pauza mezi povinnostmi, chvíle klidu večer – a najednou je jich plná hlava.

Připomínají se staré křivdy, slova, která zabolela, nespravedlnosti, které jsme nikdy nevyslovili nahlas. Někdy se vrací i obyčejná únava ze všech těch každodenních „musím“ a „nestíhám“. To, co jsme měli zvládnout a nezvládli. To, co jsme ani nikdy nechtěli dělat, ale děláme.

A pak přijdou i ty jemné škrábance od okolí – věty, které neměly zaznít. Výčitky, které v nás zůstaly. Věci, které jsme spolykali. Ne proto, že bychom byli slabí, ale protože někdy není prostor je unést všechny naráz.

Tuhle zkušenost popisuje i autor knihy Terapie, která tě nakopne. Mozek nefunguje jako vypínač. Neumí „přestat myslet“ jen proto, že mu to řekneme. Naopak. Čím víc se snažíme určitou myšlenku potlačit, tím silněji se vrací.

Představ si zvoneček, který nesmíš zazvonit. A čím víc se soustředíš, abys ho nechal/a být... tím víc tě svrbí prsty. Stejně to funguje i s myšlenkami, které se vracejí.

Není třeba myšlenky umlčet, jen jim potřebujeme nabídnout jiný jazyk a prostor. Třeba skrze tvoření.

Technika STOP – tvoje vizuální brzda

Technika STOP, jak ji popisuje psycholog a psychoterapeut Sacha Bachim v knize Terapie, která tě nakopne, vychází z behaviorální terapie a slouží k okamžitému přerušení neodbytných a opakujících se myšlenek pomocí silného smyslového podnětu.

Můžeš například:

• nahlas a rozhodně zakřičet „STOP!“

• tlesknout, dupnout nebo si stoupnout

• udeřit pěstí do stolu (samozřejmě tak, aby sis neublížil/a)

• nalít si na obličej studenou vodu nebo se jemně štípnout

Cílem není potlačit myšlenku násilím, ale přerušit její proud a otevřít si prostor pro vědomé rozhodnutí, jak s ní dál naložíš.

Opakováním techniky si vytváříš podmíněný reflex, který mozek naučí reagovat novým způsobem. Z nechtěné myšlenky se tak stává signál pro návrat k sobě.

Tip pro tvořivé duše: Pokud jsi vizuální typ a nechceš STOP říkat nahlas, můžeš si vytvořit značku STOP na papír – a kdykoli tě myšlenky zahlcují, znovu ji překreslit. I to je forma vědomé reakce.Mozek se na okamžik zastaví. Vizuální opora ti pomáhá přesměrovat pozornost. Místo vnitřního boje přichází tvořivý impuls. Učíš se reagovat jinak – ne automaticky, ale vědomě. Tahle malá STOPka je jako signál: „Už dost. Teď je čas být u sebe.“ Mozek se na okamžik zastaví. Vizuální opora ti pomáhá přesměrovat pozornost. Místo vnitřního boje přichází tvořivý impuls. Učíš se reagovat jinak – ne automaticky, ale vědomě. Tahle malá STOPka je jako signál: „Už dost. Teď je čas být u sebe.“

Technika "Listy v potoce"

Technika "Listy v potoce" je imaginativní cvičení vycházející z terapie přijetí a odhodlání (ACT). Cvičení je založené na metaforickém představení proudu potoka, který odnáší nežádoucí myšlenky pryč, aniž bys je musel/a potlačovat.

Při tomto cvičení:

• Zaujmi pohodlnou polohu. Oči můžeš mít zavřené nebo otevřené.

• Představ si co nejživěji potok a les, kterým protéká. Vnímej vše, co vidíš, slyšíš i cítíš.

• Najdi si ve své představě místo na břehu potoka, kde můžeš odpočinout.

• Pozoruj, jak z okolních stromů padají listy do proudu a jak je voda unáší pryč.

• Až přijde vtíravá myšlenka, jemně ji „utrhni“ a polož ji na list.

• Sleduj, jak list s myšlenkou odplouvá. Nevytlačuj ji, jen ji nech jít.

• Zopakuj znovu s každou další myšlenkou.

Tímto opakováním se imaginativní proces stává přirozenější. Učí tě odstupu od vtíravých myšlenek a rozvíjí schopnost vnímat je bez hodnocení či boje.

Tip pro tvořivé duše: Pokud chceš tuto techniku ztvárnit výtvarně, můžeš si potok namalovat akvarelem a své myšlenky zapsat na papírové listy, které do obrazu přilepíš. Sleduj, co se stane, když se barvy rozpijí a listy splynou s proudem. Myšlenka dostane tvar. Přestává být jen abstraktní hrozbou v hlavě. Můžeš se na ni dívat zvenčí, bez boje. Tato technika tě učí: Myšlenka není rozkaz. Je to jen list na hladině. A já se mohu rozhodnout, jestli ho nechám jít.

Myšlenkám dej čas – a sobě prostor

Někdy pomáhá dovolit si myšlenky vědomě prožít, místo je potlačovat.

Postup:

• Nastav si budík na 15 minut. To je „čas pro myšlenky“.

• Vezmi papír a napiš vše, co ti běží hlavou – rychle, bez cenzury. Bez ohledu na to, jak „divné“, „hloupé“ nebo „opakující se“ to je.

• Po 15 minutách papír odlož. Udělej si čaj, protáhni se, otevři okno. Vědomě se vrať do přítomnosti.

Pak si polož otázku: „Co by mi teď mohlo přinést klid?“ A nechej odpovědět barvy. Tah štětce. Gesto ruky.

Síla této techniky:

Když myšlenky vědí, že mají svůj čas a prostor, ztrácejí svou naléhavost. Už se nesnaží prosadit násilím, ale mohou jemně vystoupit na povrch. Místo toho, aby tě přepadaly nečekaně a nutily tě reagovat, můžeš je pozvat, vyslechnout a pak nechat odejít. Vědomý čas pro myšlenky ti přináší větší nadhled, klid a vnitřní svobodu.

Výtvarné techniky, které pomohou

• Maluj oblohu podle nálady. Jaká je tvoje vnitřní obloha dnes? Modrá? Šedá? Přechodná? Maluj bez očekávání. Jen pozoruj. Obloha se mění – a ty taky.

• Vytvářej koláže z emocí. Stříhej obrázky, textury, barvy. Kombinuj je podle pocitu, ne podle pravidel. Můžeš tak zpracovat i emoce, na které slova nestačí.

Závěrem

• Nepříjemné myšlenky nemusíš porazit silou.

• Nemusíš s nimi bojovat, zavírat před nimi oči nebo se jich snažit zbavit.

• Můžeš je jen pozvat, ať si na chvíli sednou vedle tebe.A pak je pomalu, jemně, ale vědomě nechat odejít.

• Tvoření ti může být průvodcem na této cestě – ne jako řešení, ale jako nový způsob, jak vnímat sebe, svět a své nitro.

• Zkus si najít svůj vlastní rituál. Večer s barvami. Chvíli s tužkou. Ticho se svíčkou. Třeba právě tam, v těch malých, nenápadných chvílích, se staneš znovu blízký/á sám/a sobě.. Večer s barvami. Chvíli s tužkou. Ticho se svíčkou. Třeba právě tam, v těch malých, nenápadných chvílích, se staneš znovu blízký/á sám/a sobě.

Otázky pro tichý deník

• Co se mi dnes honilo hlavou, ale nechtěl/a jsem to slyšet?

• Které věty si opakuji tak často, že jim už automaticky věřím?

• Co bych vytvořil/a, kdybych se nebál/a, že to bude „hloupé“?

• Kdy jsem si naposledy dovolil/a nic nedělat – opravdu nic?

• Co mi moje nepříjemné myšlenky možná chtějí připomenout?

• Jaké barvy má moje dnešní nálada?

• Co by mi dnes pomohlo přiblížit se k sobě samému/samé?

• 
  

Polož si jednu otázku denně. Odpověz tichou kresbou, nebo jen tím, že si ji necháš chvíli znít v sobě.

A i když se ti někdy bude zdát, že je toho moc a že se v sobě ztrácíš – věř, že nejsi sám/a. Tvoje citlivost je dar. Tvá tvořivost je tichá síla. A každý umělecký krok, povzbuzující věta v deníku, každé nadechnutí – tě může přivést zpět k sobě a k naději, že nic není ztraceno.

Pokud tě článek potěšil, inspiroval, nebo jen připomněl že nejsi že nejsi sám/sama…

Nezapomeň se přihlásit k odběru novinek. Občas ti pošlu pár řádků, co tě podrží.

Něco k zamyšlení, něco k tvoření, něco jen tak pro radost.