Dokonalost zabíjí kreativitu: Když nedokonalost vede k mistrovství

Perfekcionismus, srovnávání a frustrace patří k nejčastějším důvodům, proč lidé přestávají tvořit. Tento článek je určen všem, kteří se dnes nacházejí v bodě, kdy se ve své tvorbě cítí zaseknutí, svázaní tlakem na výkon a neustálým srovnáváním, a chtějí se posunout do bodu, kdy tvoří svobodně, bez tlaku a stresu, a postupně vytvářejí nádherná díla, na která mohou být právem hrdí.

Mnoho lidí přichází k malování, kreslení nebo jiné kreativní činnosti s velmi čistým záměrem. Touží po klidu, zpomalení a prostoru pro sebe. Často hledají něco, co jim pomůže vypnout hlavu, zklidnit emoce a být alespoň na chvíli mimo každodenní tlak. Jenže velmi brzy se do tohoto procesu nenápadně vplíží očekávání. A s nimi i tlak. Tehdy vzniká přesvědčení, že když už něco tvoříme, musí to být krásné. Musí to mít smysl. Musí to za něco stát. Ideálně tak, aby se to dalo prodat, darovat, nebo aby nám výsledek alespoň potvrdil, že jsme šikovní a dostatečně dobří. Jenže právě tady se realita tvorby často rozchází s představami.

Všude kolem sebe totiž vidíme hotová díla. Na Instagramu, v online kurzech, na YouTube. Sledujeme jisté tahy štětcem, harmonické barvy, vyvážené kompozice. Vypadá to lehce, přirozeně, skoro samozřejmě. A pak si ke stolu sedneme my. Poprvé, podruhé, poněkolikáté. Kreslíme podle kurzu, podle videa, podle referenční fotografie. Používáme ty nejdostupnější materiály, které máme. Snažíme se přesně následovat postup, věnujeme tomu čas i energii. A výsledek se přesto vůbec nepodobá tomu, co jsme viděli. Právě v této chvíli přichází frustrace. Objevuje se pocit, že jsme nad tím strávili příliš mnoho hodin a výsledek nestojí za nic. Že ten čas byl promarněný a mohl být využit lépe. Papír často skončí v koši a spolu s ním i chuť pokračovat. Tento moment je překvapivě častý a zároveň velmi křehký, protože právě tady se mnoho lidí rozhodne, že tvorba „není pro ně“.

Nejsou to špatné obrázky, co nás zastaví. Jsou to myšlenky, které si o nich začneme myslet

Znám ten pocit velmi dobře. Sama jsem tam byla. Když jsem se začínala učit kreslit a malovat květiny akvarelem, byla jsem plná nadšení a odhodlání. Nechtěla jsem to vzdát. Trávila jsem u akvarelu veškerý volný čas, studovala knihy, absolvovala různé kurzy, sledovala lektory a obdivovala jejich práci. A na konci dne jsem seděla nad svým obrazem s pocitem hluboké frustrace, protože se ani v nejmenším neshodoval s obrazem lektorky kurzu.

Dnes už vím, že toto srovnávání nebylo fér. Ale tehdy jsem to nevěděla. A velmi to bolelo. Takové srovnávání totiž nepůsobí jen demotivujícím dojmem. Ono přímo zabíjí kreativitu. Ubližuje naší kreativní duši, bere jí bezpečí a odvahu experimentovat. Místo radosti přichází tlak a místo zvědavosti strach z chyby.

Srovnávání bere tvoření to nejdůležitější

Podobně destruktivní roli sehrává i neustálé scrollování na sociálních sítích. Vidíme tam pouze výběr toho nejlepšího. Nikdo běžně nesdílí nepovedené pokusy, cvičení, která nevyšla, prvotní skici ani kresby, které bylo potřeba několikrát překreslit. Vidíme hotová díla, za kterými stojí roky práce, ale nevidíme čas, který autor strávil hledáním svého stylu. Nevidíme hodiny učení, technických chyb, slepých uliček ani pochybností. A přesto se srovnáváme.

Začátečník se tak porovnává s někým, kdo má za sebou roky zkušeností. To ale nikdy nemůže být spravedlivé srovnání. A právě proto je tak důležité si tuto skutečnost uvědomit dřív, než nám definitivně vezme chuť tvořit.

Z vlastní umělecké i arteterapeutické praxe mohu říct jednu zásadní věc. Nepovedené pokusy nás naučí mnohem víc než dílo, které se dokonale povede na první pokus. Právě v nich se učíme vnímat proces, ne jen výsledek. Rozvíjíme citlivost, trpělivost a schopnost být přítomní. Uvolňujeme tlak na výkon a dáváme prostoru skutečné kreativitě.

Nedokonalý proces není překážka na cestě k výsledku. Proces je ta cesta

Ten nejlepší, ale zároveň nejtěžší krok, který můžeme pro svou tvorbu udělat, je dovolit si tvořit nedokonalá díla. Bez stresu. Bez očekávání. Bez nutnosti, aby měla okamžitě smysl nebo hodnotu.

Ano, své umění prodávám a miluji tvořit práci, která dělá radost druhým a má své místo ve světě. Ale zároveň stále tvořím i jinak. Tvořím bez cíle prodat. Pro relax. Pro pocit, že někdy mohu jen být. Sedět obklopená rostlinami, v tichu, bez potřeby něco dokazovat. Bez neustálého srovnávání s Instagramem a bez boje, který v danou chvíli stejně nelze vyhrát.

Právě tyto chvíle mi dávají sílu pokračovat dál. Vím, že pokud se nevzdám a budu pokračovat v tom, co miluji, jednou se mé tvořivé sny naplní. A stejně tak věřím, že se mohou naplnit i sny mých čtenářů.

Proto jsem se rozhodla sdílet i svou nedokonalou tvorbu, kterou běžně neukazuji. Ne jako důkaz dovedností, ale jako pozvání k opravdovosti. Toto je téma, kterému se budu na blogu kalleryart.com věnovat delší dobu. V dalším článku se podělím o několik nedokonalých kreativních cvičení, která pravidelně dělám a která mi pomáhají uvolnit mysl, relaxovat bez stresu a přicházet s novými nápady. Zároveň budu sdílet i věci, které jsem pochopila teprve nedávno, ale které jsem celé roky hledala. Takové tiché, ale zásadní aha momenty, které dokážou změnit vztah k tvorbě.

Pokud jste dnes v bodě, kde cítíte frustraci, pochybnosti a pocit, že vám to nejde, chci, abyste věděli jedno. Nejste pozadu, a neztrácíte čas. A rozhodně nejste méně talentovaní. Jste na cestě. A právě ve chvíli, kdy si dovolíte tvořit nedokonale, s laskavostí k sobě a bez tlaku na výsledek, se začnete posouvat dál – k větší lehkosti, klidu a tvorbě, ze které může vyrůst něco skutečně krásného a hodnotného. Nedokonalost není selhání.

Pokud se vám článek líbil, nenechte si ujít pokračování, ve kterých se podrobněji podíváme na konkrétní cvičení, která vám pomohou přijmout nedokonalost, rozproudit vaši kreativitu a zlepšit se v malování. Stačí když dáte odběr mému emailovému newsletteru ( úplně dole pod tímto článkem, nebo úplně dole na hlavní stránce) a pošlu vám na email odkaz na nové články a kreativní cvičení a návody. Pokud vás článek inspiroval, budu moc ráda když mi do komentáře napíšete jaké byly vaše první zkušenosti s malováním a jestli jste se sami potýkali s nedokonalostí. Třeba tím inspirujete spoustu tvůrčích duší k tomu aby nevzdali svůj sen a vrátili se k tomu, co jim při tvoření dělá radost.