Cítíte úzkost, problémy ve vztazích nebo nespavost? Možná si nesete trauma po svých předcích

Zažíváte někdy pocit, že se vám stále dokola opakují stejné problémy? Možná máte potíže v práci, ve vztazích nebo se cítíte nepochopeni ve vlastní rodině. Ať se snažíte sebevíc, nedaří se vám tyto vzorce prolomit. Někdy to může být vina návyků, ale co když je to hlubší? Co když je to trauma, které jste si ani nemuseli sami prožít, ale přesto vás ovlivňuje každý den?

Trauma, které si možná ani neuvědomujeme

Možná vás překvapí, že některé těžké pocity nebo problémy mohou pocházet od vašich předků. Ano, traumata a problémy se mohou předávat z generace na generaci, aniž bychom o tom věděli. Vědci tomu říkají transgenerační trauma. Není to něco, co bychom přímo zdědili jako barvu očí nebo vlasů, ale může to ovlivnit, jak prožíváme stres, strach nebo úzkost.

Jak trauma mění náš mozek a tělo?

Trauma ovlivňuje nejen naše emoce, ale i fyzicky mění náš mozek. Podle výzkumů neurovědců se transgenerační trauma zapisuje do struktury mozku a ovlivňuje fungování nervového systému. Nejvíce jsou zasaženy tyto oblasti:

1. Amygdala – centrum strachu a emocí. U lidí s traumatem je nadměrně aktivní, což způsobuje přehnané reakce na stresové situace.

2. Hippocampus – zodpovídá za ukládání vzpomínek a učení. Trauma tuto část mozku zmenšuje, což způsobuje potíže se zapamatováním informací a zpracováním stresu.

3. Prefrontální kůra – řídí rozhodování a logické myšlení. Trauma její funkci oslabuje, což vede k impulzivnímu chování a problémům se zvládáním emocí.

Jak se trauma přenáší mezi generacemi?

Z výzkumu profesorky Rachel Yehuda a dalších odborníků víme, že trauma zanechává stopy nejen v paměti, ale i na genetické úrovni – tzv. změny, které se dějí na úrovni genů (říká se jim epigenetické změny, což znamená, že naše DNA se nemění, ale způsob, jakým naše tělo čte určité geny, ano). Tyto změny mohou ovlivnit, jak naše tělo reaguje na stres, a mohou být předány dalším generacím. Například děti lidí, kteří přežili holocaust, válečné konflikty nebo přírodní katastrofy, často projevují vyšší citlivost na stres a sklony k úzkosti, i když sami tyto události nezažili.

Jaké problémy mohou zažívat lidé s transgeneračně přeneseným traumatem?

Lidé, kteří nesou traumata svých předků, mohou zažívat široké spektrum problémů:

• Úzkost a strach: Neustálé obavy, strach z neznámého, pocit nebezpečí i ve zcela běžných situacích.

• Nespavost a noční můry: Potíže s usínáním, časté buzení, opakující se noční můry. Trauma může narušit cyklus spánku, zvýšit hladinu stresových hormonů (kortizolu) a způsobit potíže s regenerací organismu.

• Problémy ve vztazích: Nevědomé opakování negativních vzorců chování, konflikty bez zjevné příčiny, strach z opuštění.

• Nízké sebevědomí: Přetrvávající pocit, že nejsou dost dobří, že si nezaslouží štěstí nebo úspěch.

• Chronický stres a napětí: Neustálý pocit vnitřního napětí, které nelze uvolnit, ať se děje cokoli.

• Somatické potíže: Bolesti hlavy, únava, problémy se zažíváním, bolest svalů – tělo často reaguje na psychický stres fyzickými symptomy.

Příběh Ester: Když minulost Holocaustu žije v dalších generacích

Ester je vnučkou přeživšího holocaustu. Její dědeček přežil koncentrační tábor v Osvětimi, kde přišel o většinu své rodiny. Nikdy o tom příliš nemluvil, ale jeho život byl poznamenán hlubokým smutkem a neustálým strachem. Ester vyrůstala v prostředí, kde se hodně mlčelo o bolesti, ale napětí bylo všudypřítomné.Od dětství trpěla úzkostmi, měla problémy se spánkem a v krizových situacích reagovala až přehnaně bojácně. Nechápala proč – její vlastní život byl relativně klidný. Až mnohem později zjistila, že tyto pocity mohou být způsobeny traumaty, které prožil její dědeček. Výzkumy totiž ukazují, že extrémní stresové zážitky se mohou přenášet mezi generacemi formou epigenetických změn. V rodinách přeživších Holocaustu se tato zátěž projevuje častějšími úzkostmi, nespavostí a větší citlivostí na stres.

Když Ester objevila arteterapii, začala své emoce vyjadřovat skrze malbu. Popisuje to jako okamžik, kdy mohla konečně "promluvit" o tom, co cítila, aniž by použila jediného slova. Malování jí pomohlo rozplést klubko emocí, které nosila v sobě celý život. Dnes se věnuje malování pravidelně a její úzkosti výrazně ustoupily.

Představte si mladou ženu Annu. Má práci, přátele, ale neustále ji trápí pocity strachu a úzkosti. Neví proč. Nikdy neprožila nic dramatického, ale strach je její věrný společník. Když začala zkoumat rodinnou historii, zjistila, že její babička se stala svědkem tragické události. Dlouhé roky žila v neustálém stresu a strachu o život. I když Anna válku nezažila, vzorce strachu a nejistoty se přenesly dál. Jsou hluboko v ní, i když je nikdy nezažila na vlastní kůži.

Když umění léčí: Příběh z Izraele

Nedávno jsem měla možnost být součástí izraelské komunity žen, které denně čelí strachu a nejistotě kvůli válce. Týdny plné napětí a obav, které by normální člověk těžko zvládal. Manžel nebo syn v armádě, ve válce která nemá konce. Přesto tyto ženy jednou týdně usedají k malování. Barvy a štětce se pro ně staly únikem – cestou, jak nechat těžké emoce volně plynout.

Jedna z žen mi svěřila: „Když maluji, napětí ze mě na chvíli spadne. Jako by ty barvy dokázaly odvést strach a bolest pryč.“ A to je síla umění – umožňuje nám zpracovat to, co slovy popsat nejde.

Proč je arteterapie a tvorba jedním z klíčů k uzdravení?

Umění má jedinečnou schopnost otevřít dveře do našeho podvědomí. Když malujeme, kreslíme nebo tvoříme, propojujeme obě hemisféry mozku – logickou i tu emocionální. Arteterapie využívá tento princip k tomu, aby pomohla lidem zpracovat emoce, uvolnit nahromaděný stres a přetvořit těžké vzpomínky ve vizuální podobu.

Akvarel: Voda, barvy a svoboda

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak v arteterapii pracovat, je technika akvarelu. Voda v kombinaci s barvou umožňuje volný tok emocí. Každý tah štětcem je jedinečný, nevratný a svobodný – stejně jako naše myšlenky. Akvarel je jedním z účinných nástrojů, který nám dává prostor projevit to, co často slovy nedokážeme.

Najděte klid pomocí tvoření

Možná si říkáte: „To je krásné, ale já nejsem umělec.“ Ale o to vůbec nejde. Nejde o techniku, ale o proces. O ten okamžik, kdy se můžete zastavit, zhluboka nadechnout a nechat svou mysl i ruce volně tvořit. Arteterapie je cesta, jak ulevit své duši, aniž byste potřebovali umělecké schopnosti. Malování dokáže ulevit od napětí a pomůže vám lépe pochopit své emoce.

Nejste v tom sami

Pokud jste se v tomto článku našli, věřte, že nejste sami. Mnoho lidí po celém světě bojuje s těžkostmi, které si nesou z generací před nimi. A každý den nacházejí cestu k úlevě, klidu a vnitřní harmonii skrze tvorbu. Malování může být vaší cestou k uzdravení – stačí udělat první krok. Připojte se ke mě na Instagramu @karolinaliberfarb_art, kde sdílím inspiraci, příběhy a techniky, jak využít umění pro lepší život. A pokud chcete mít jistotu, že vám neuniknou novinky, články a tipy, přihlaste se k odběru novinek pod tímto příspěvkem. Společně můžeme tvořit lepší, klidnější a citlivější svět.