Odvaha kráčet dál: Jak malé kroky, víra a vytrvalost mění naše životy

Každý z nás někdy stojí na křižovatce, kdy se sny zdají být příliš vzdálené a cesta k nim příliš obtížná. Někdy máme pocit, že náš hlas není slyšet, že naše kroky jsou příliš malé a že okolí nechápe, proč se o něco snažíme. V těchto chvílích se snadno necháme odradit a uvěříme slovům druhých, že to nemá smysl. Jenže právě odvaha – odvaha začít, pokračovat a vytrvat – spolu s vírou a vytrvalostí dokáže změnit nejen náš život, ale i životy lidí kolem nás.

Odvaha jako ctnost našeho života

Odvaha není nepřítomností strachu. Naopak, strach je přirozenou součástí života, ale odvaha znamená jít vpřed i přesto, že ho cítíme. Je to schopnost nestydět se za své názory, i když s nimi většina nesouhlasí. Je to ochota mluvit o tom, co milujeme, a sdílet svou tvorbu, i když se najdou ti, kteří ji odmítnou. Je to rozhodnutí žít podle hodnot a ctností, které považujeme za důležité, a nebát se přihlásit k víře a k Bibli, i když to není populární.

Bible nám v tom dává jasný směr a ujištění:

„Buď rozhodný a udatný, neboj se a neděs, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou všude, kam půjdeš.“ (Jozue 1,9)

Odvaha není jednorázovým gestem, ale procesem, který se odehrává v každodenních drobných rozhodnutích. Často se zdají nevýznamná, někdy je nikdo jiný nevidí, ale právě tato rozhodnutí tvoří základ celé naší cesty.

Moje první kroky: obyčejný štětec a malá sada akvarelů

Moje tvůrčí cesta nezačala velkolepě ani úspěšně. Nebyla doprovázena tisíci fanoušků, uznáním nebo finančním zajištěním. Začala docela prostě – koupila jsem si svůj první štětec a malou sadu akvarelových barev. V té době jsem neuměla malovat a moje první tahy štětcem nebyly krásné. Byly kostrbaté, nepovedené a plné nejistoty. Ale cítila jsem v sobě touhu pokračovat a učit se.

Strávila jsem desítky hodin zkoušením základních tahů. Byly to hodiny práce, které nikdo neviděl, a které se na první pohled zdály být bez výsledku. Ale právě v těchto chvílích, kdy člověk sám v tichu opakuje ty nejjednodušší věci, se rodí dovednosti i charakter. To byla moje první lekce odvahy – nebát se být začátečníkem a mít odvahu být nešikovná, dokud se to nenaučím.

Pak přišel další krok. Uvědomila jsem si, že dnešní svět není jen o samotném tvoření, ale i o tom, jak dokážeme své dílo ukázat ostatním. Rozhodla jsem se proto studovat fotografii a video, abych svou tvorbu mohla prezentovat lidem přitažlivě a zajímavě. Opět to znamenalo dlouhé hodiny práce, které nebyly vidět, dlouhé pokusy a omyly, kdy nikdo netušil, kolik úsilí se skrývá za jedním snímkem nebo videem. A právě tehdy přicházely pochybnosti – nejen moje vlastní, ale i těch kolem mě. Často jsem slyšela otázku: „Proč to všechno děláš, když ti to nic nepřináší? Nemáš sledující, fanoušky, ani peníze.“

Jenže já věděla, že to není o okamžitém výsledku. Je to o vytrvalosti a víře v poslání, které cítím – přinášet krásu, která má moc léčit duši a dávat lidem radost.

Talent? Ne. Odvaha, vytrvalost a víra

Dnes, když se mě lidé ptají: „Odkud máš ten talent?“ odpovídám jednoduše: není to talent. Je to odvaha mít velký sen a jít si za ním. Je to vytrvalost dělat malé kroky, i když výsledky nejsou hned vidět. Je to disciplína znovu a znovu pracovat na svém cíli.

A především je to víra. Víra, že na světě nejsme jen tak. Víra, že každý z nás má své jedinečné poslání. Víra, že když už nevíme kudy kam, máme Boha, který nás vede, nikdy nás neopustí a věří nám víc než my sami sobě.

Apoštol Pavel to vystihl jasně:

„Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4,13)

A právě tato víra mě držela ve chvílích, kdy výsledky nebyly vidět celé roky. Byla to odvaha věřit, že má cesta má smysl, i když ji druzí nechápali.

Malé kroky, velké cíle

Možná i ty máš sen, který se ti zdá příliš vzdálený. Možná slyšíš kolem sebe hlasy, které říkají, že to nemá smysl, že konkurence je příliš velká, že to nikdy nedokážeš. Ale pravda je jiná. Nemusíš zvládnout všechno najednou. Stačí první malý krok. Potom další. A mezi nimi modlitba, aby tě Bůh vedl. Pokud kráčíš po cestě, která je správná, nemůžeš nedojít do cíle.

Pamatuj – nejsi na to sama.

Já sama jsem si prošla obdobím, kdy se zdálo, že výsledky nikdy nepřijdou. Ale dnes vím, že každý neviditelný krok měl svůj význam. Proto dnes kráčím svou cestou a zároveň stojím po boku těm, kteří chtějí vykročit také. Sdílím zkušenosti, předávám to, co jsem se naučila, a pomáhám lidem, aby jejich umění přinášelo klid, radost i finance. Neslibuji, že se to stane přes noc, ale vím, že když budeš dělat ty správné kroky a půjdeš po správné cestě, jednou svého cíle dosáhneš – a pak to bude něco velkého.

Ať už hledáš uzdravení skrze umění, chceš objevit svůj vlastní styl, nebo toužíš, aby se tvoje tvorba stala také zdrojem obživy, jsem tu pro tebe. Nemusíš hledat svou cestu stylem pokus–omyl. Jsem tu proto, abych ti předala postupy, které skutečně fungují, a poradila ti s tím, co bude fungovat konkrétně pro tebe a tvoje jedinečné kreativní poslání.

Závěrečné povzbuzení

Věřím, že je mým posláním dělat tento svět krásnějším, radostnějším a přívětivějším – skrze víru, umění a podporu lidí, kteří hledají své poslání. A věřím, že i tvoje cesta má smysl a že tvé poslání je stejně jedinečné.

Neboj se tedy. Buď odvážná. Udělej první krok. Potom další. A Bůh ti dá sílu a požehná ti na celé cestě.

👉 Cítíš, že nastal čas posunout se dál? Napiš mi na karolinaliberfarb@gmail.com.Ráda tě povzbudím, podpořím a ukážu ti cestu, která tě dovede k tvému snu – krok za krokem, až z toho jednou vyroste něco opravdu velkého.

Život je tvá kniha a ty jsi autorem. Je jen na tobě, co napíšeš na každou jednotlivou stránku. Tak piš o tom co má hloubku, smysl a přináší do tvého života radost, naplnění a poslání.