Jarní restart mysli, domova i duše

Znáš ten pocit, kdy se po dlouhé zimě konečně nadechneš? Slunce tě pohladí po tváři, země zavoní čerstvostí a najednou máš chuť začít znovu.Takové je pro mě jaro. Plné života, barev a naděje. Každý rok ho vítám nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. Je to pro mě období rozkvětu – v krajině, těle, i duši.

Začínám důkladným úklidem. Myji okna, třídím, přesazuji květiny, pečuji o svůj balkon. Vzniká mi tak krásnější a útulnější prostor pro tvoření. Můj balkon se proměňuje v malou zahradu, ateliér a klidné útočiště v jednom.

Každý večer tu trávím spoustu času – maluji, píšu, čtu, zkouším nové věci, starám se o rostliny. Obklopená zelení, s vůní máty nebo rozmarýnu ve vzduchu, někdy s čajem, jindy s vínem. A často s pocitem, že právě tady a teď je mi dobře.

Ráno, které mění celý den

Jarní rána jsou nejoblíbenější, nejproduktivnější a zároveň nejklidnější část mého běžného dne. Dávají nový rytmus. Každý den u mě začíná pomalu. V tichu a světle. Vstávám velmi brzy ráno. V době, kdy má většina mého okolí ještě noc. Otevřu Bibli a nechám se vést několika verši. Pak sáhnu po knize Další vítězný den, která mi připomíná, že dnešní den bude úspěšný a krásný. A pak přichází stoická moudrost – Kniha "Stoikův průvodce pro každý den" mě vrací k tomu, co má skutečnou váhu.Nechybí deník. Tři rukou psané stránky – myšlenky, pocity, chaos i klid. Bez autocenzury a hodnocení. Jen čistý tok vědomí, který mi pomáhá být víc přítomná a míň sevřená každodenními starostmi.

Poté vyrážím ven. Krátká procházka – třeba jen parkem, ulicí, kde právě rozkvétají stromy. Dýchám. Vnímám. Dívám se. A s tímto klidem pak přistupuji k celému dni.

O jedné tiché procházce, která otevřela staré vzpomínky

Nedávno jsme se s manželem vydali na procházku do izraelské Nes Ciony – sousedního města, které máme jen pár minut od domova. Je to nádherné, zelené, inspirující místo, kde se snoubí klid s jemnou energií. Čisté ulice, spousta rostlin, květin, stromů a nádherných výhledů – působí skoro jako oáza, která ti dovolí na chvíli vypnout, zpomalit a zamyslet se nad tím, co je v životě opravdu důležité.

Na okraji města je louka, která každé jaro rozkvétá vlčími máky a lučním kvítím. Pokaždé, když tam stojím a dívám se, jak se červené květy vlní ve větru a slunce je hladí, vybaví se mi vzpomínka z dětství. Jak jsme s babičkou chodívali na louku a do lesa, často s košíkem v ruce, sbíraly květiny, pozorovaly hmyz, dýchaly ten čerstvý vzduch… a pak jsme si doma něco vyráběli, kreslili, lepili, tvořili.Ty chvíle byly tiché, obyčejné – a přesto plné štěstí. A dnes, o tolik let později, mám pocit, že se k nim tímto způsobem vracím. Tvořím z toho, co ve mně zůstalo – z vůní, vzpomínek a pocitů, které ve mě zůstaly. A taková louka může být právě tím místem, které ti připomene, odkud jsi, kým jsi byl, a kým můžeš znovu být.

Svátky, které čistí nejen dům, ale i duši

Právě teď se v Izraeli slaví Pesach – svátek svobody, připomínka odchodu z Egypta. Je to čas velkého úklidu, kdy se domy zbavují všeho kvašeného, ale i symbolického nepořádku. Domovy se čistí, kuchyně září novotou, stoly se připravují na slavnostní večeři s rodinou. Čtou se staré příběhy, zpívá se, tvoří se.

Pesach je pro mě i symbolem vnitřního uvolnění. Odpoutání se od toho, co mě drží zpátky. A je krásné, jak se tahle tradice v něčem dotýká i našich českých Velikonoc – i tam se uklízí, peče, schází se lidé a vítá jaro. Tradice možná vypadají jinak, ale v jádru mluví o tom samém – o očistě, návratu k sobě, prostoru pro nové začátky.

Zahradničení jako terapie

Zahradničení je pro mě radostí i formou meditace. Kdykoli mám možnost, vyrážím do zahradnictví – jen tak se procházet mezi květinami, hledat nové sazeničky, obdivovat strukturu listů, nové odrůdy rajčat nebo bylinek. Miluji vůni hlíny, čerstvých rostlin, a to tiché nadšení, které cítím pokaždé, když nesu domů nový květináč nebo pytlík semínek.

Na jaře si vždy kreslím malý zahradní plán – co chci zasadit, co přesadit, které květiny spolu ladí barevně, které bylinky se hodí k sobě. Je to moje radost, můj tvůrčí projekt a zároveň způsob, jak se spojit s cyklem roku.Velkou inspirací je pro mě kniha Zahradníkův rok od Karla Čapka. Čtu ji každý rok znovu a znovu – a pokaždé mě nejen pobaví, ale i vrátí k podstatě. Je čtivá, zábavná, ale zároveň hluboká, s jemným humorem a pozorováním, které se nikdy neokouká. Čapkův vztah k půdě, počasí, semínkům a výmluvnosti každého zahradnického počinu mi mluví z duše.

A když zrovna nemaluji nebo nezahradničím, nacházím inspiraci i v kuchyni. Moje kuchyň je krásné, voňavé místo, kde tvořím jiným způsobem – skrze chutě, vůně a vzpomínky. Někdy peču podle receptů, které mi zůstaly po babičce, jindy se nechám unést a zkouším nové kombinace, které mě zaujmou. Je to pro mě forma radosti, uvolnění a zároveň způsob, jak být v přítomnosti. I tady vnímám detaily – barvy surovin, strukturu těsta, ticho u horké trouby. Všechno, co tvořím, je propojené. Ať už je to obraz, květináč s bylinkami, nebo voňavý koláč, který se peče doma – všechno vzniká ze stejného místa: z klidu, radosti a lásky k životu.

Obyčejné dny, které mají sílu změnit všechno

Jaro mě učí, že v jednoduchosti je síla. V obyčejném dni. V šálku čaje mezi zelení. V přírodě okolo mě, nebo v procházce mezi květy. A jsou to právě tyto chvíle, které mohou udělat náš život krásnějším a kvalitnějším.

Možná taky hledáš nový rytmus. Možná potřebuješ vlastní kout, vlastní klid, vlastní cestu zpátky k sobě. Nemusíš měnit celý svět – stačí začít drobnostmi. Každé ráno jinak nadechnout. Uklidit si. Vysadit pár bylinek. Otevřít deník.

Ať už tě inspiruje jaro, příroda, víra, nebo jen potřeba na chvíli zpomalit – přeju ti, ať letos najdeš něco, co v tobě rozkvete. Ne pro výkon. Ale hlavně pro radost a dobrý pocit.

Tipy pro jarní tvoření a rozvoj tvého tvůrčího stylu

Herbář jako inspirace pro malování a kaligrafii

Vytvoř si vlastní jarní herbář – nejen sběratelský, ale výtvarný a osobní. Nasbírej pár kvítků nebo bylinek při procházce, na zahradě, nebo klidně na balkoně. Vylisuj je a nalep do zápisníku, deníku nebo skicáku. K tomu si můžeš:

• namalovat stejný květ akvarelem,

• popsat ho kaligraficky – latinsky, česky, podle nálady,

• přidat, kde a kdy jsi ho našel/a, jaký byl den, co jsi cítil/a, co tě napadlo.

• 
  

Takový herbář se může stát osobním příběhem každého tvého jara. Můžeš ho obohacovat každý rok, nebo ho mít jako součást tvé jarní rutiny – Skvěle kombinuje tvoření, vnímání přírody, kaligrafii, rozvoj tvého uměleckého stylu a vnímání detailů.

Jarní koláž: Vizuální mapa tvého vnitřního jara

Vezmi si staré časopisy, výstřižky, kousky balicích papírů, washi pásky, akvarelové skvrny, barevné zbytky nebo i sušené květiny. Připrav si nůžky, lepidlo, čistý papír nebo stránku v deníku.

Zeptej se sám/sama sebe:

• Co pro mě znamená jaro?

• Jak jsem trávil/a jaro jako dítě? A jak ho trávím dnes?

• Jaké vůně, barvy, chutě a zvuky mám s jarem spojené?

• Co bych si přál/a letos na jaře zažít, zkusit, vytvořit?

• Jaké vzpomínky ve mně jaro probouzí? A co bych chtěl/a nechat rozkvést ve svém životě?

Není třeba odpovídat psaním. Hledej obrázky, barvy a slova, které tě osloví. Tvá koláž nemusídávat smysl nikomu jinému než tobě. Koláž může být zrcadlem tvé aktuální nálady,vizí toho, co si letošní jaro přeješ,vzpomínkou na to, co bylo,vzpomínkou na jarní zážitky z tvého dětství, nebo pozvánkou k tomu, co přichází.

Můžeš ji tvořit ve vrstvách, kombinovat techniky – kresbu, akvarel, kaligrafii, stříhání, psaní. Fantazii se meze nekladou. Uvař si k ní šálek dobré kávy, upeč velikonoční pečivo, nebo si k tvoření pusť oblíbenou hudbu. A pamatuj, že toto je nezapomenutelná chvíle jen pro tebe.

Vytvoř si vlastní jarní tradice

Tradice nemusí být staré, nebo perfektní. Vždy si je můžeš přetvořit podle sebe, nebo si dokonce vytvořit vlastní oblíbené tradice, ke kterým se každý rok budeš chtít vracet. Třeba ti nevyhovuje dělat velikonoční recept přesně tak, jak ho dělala tvá prababička a to je naprosto v pořádku. Možná s dětmi každý rok kreslíte vajíčka a půlka barvy skončí na stole. Nebo jdete na vycházku do přírody, při které si povídáte o úplných hloupostech – a přesto je to jeden z nejhezčích dnů v roce. Zkus si třeba každý rok na balkoně zasadit novou rostlinu, nebo si do deníku namalovat vlčí máky. Společně s partnerem, nebo kamarády upečte něco dobrého podle nového receptu . Nebo si ke každému jaru napíš vzkaz, co bys chtěl letos zažít. Možná to bude piknik v trávě,film večer pod dekou, dobrodružný výlet, nebo natrhání lučního kvítí na louce a pozorování motýlů.

Teď je řada na tobě.

Možná si dnes jen uděláš čaj a na chvíli si sedneš mezi rostliny, nebo vytáhneš akvarel, i když jsi ho měsíce nedržel/a v ruce. Dovol si dnes udělat něco co ti přinese opravdovou radost a zpomalení. A pokud zrovna nevíš kde začít, připravila jsem pro tebe jednoduchou akvarelovou hru s předlohami, podle kterých si můžeš namalovat krásný obrázek za pár minut. Třeba během raní kávy, nebo čaje tak jak to dělávám já. Hru najdeš zde.

Louka lučního kvítí v Izraelské Nes Cioně