Deník vděčnosti: Jak jsem se naučila být šťastná s tím, co mám – a přesto si dovolila mít velké sny

Život nám někdy hází pod nohy překážky, které se zdají být nepřekonatelné. Ale i v těch nejtěžších chvílích máme jednu mocnou zbraň – naději, odvahu a víru, že i citlivá duše dokáže stát pevně. Tento článek je mým osobním příběhem o tom, jak jsem překonala křivdy, nenechala se pohltit nespravedlností a postavila se za svůj sen. A věřím, že to můžeš i ty. Možná máš pocit, že nejsi dost. Že nemáš to, co potřebuješ k tomu, abys byl šťastný.. Možná ti svět už několikrát ukázal svou drsnější tvář. Ale věř mi – i v těch nejtěžších chvílích se může narodit něco krásného. Vděčnost. Naděje. Nový sen.

Byla jsem ta tichá a vnímavá, introvertní duše ve světě, který je hlučný

Na základní i střední škole jsem měla pocit, že nezapadám. Introvertní, citlivá, tichá. Místo v kolektivu jsem hledala únik v knihách, přírodě, kreslení. Být jiná nebylo výhodou. A tehdy jsem ještě netušila, že právě tahle jinakost je klíč, ne problém.

Později jsem poznala další křivdy a nespravedlnost v práci. Neprodloužená smlouva, i když jsem měla výsledky a zkušenosti. Proč? Protože „se to tak nadřízené hodilo“. Ptala jsem se: Co dělám špatně? A znovu jsem sklouzla k tomu hledat chyby jen v sobě.

dlouho jsem si myslela, má tichost a citlivost je velká slabost. Jenže čím dál víc si uvědomuji, že právě v této citlivosti je síla. Že hluboké prožívání, empatie a schopnost vnímat detaily jsou dary, které nám pomáhají tvořit, milovat a inspirovat. Má cesta nebyla vždy snadná. Prošla jsem obdobím, kdy mě život zkoušel a mnohokrát srazil na kolena.

Ale byl to také život, který  mě naučil něco jiného.

Ne vždycky můžeme změnit okolnosti. Ale vždycky můžeme změnit to, kam, nebo komu dáváme svou pozornost.

Začala jsem si vést deník vděčnosti. A něco se změnilo.

Ne hned. Ale postupně. S každou větou:

„Dnes jsem vděčná za…“

se mé myšlení začalo přepínat.

Denník vděčnosti mě naučil jednoduché, ale hluboké pravdě: být vděčná za to, co mám, a současně si dovolit snít. Vnímat krásu každého dne, věřit ve své sny, ctít své hodnoty a střežit své srdce před tím, co mi bere klid. To všechno zní jednoduše, ale není to snadné – zvlášť ve světě, kde často vítězí síla, intriky a nespravedlnost.

Zaměřit se na to, co ovlivnit můžu

Rozhodla jsem se vložit svou energii do toho, co miluju a do toho co mi dává největší smysl: do studia, do umění, do života. Přestala jsem se snažit zapadnout a zavděčit se ostatním. Začala jsem rozvíjet to, co je ve mně jedinečné. Pomohlo mi i studium krav magy – naučila jsem se nevzdávat a z každé překážky se zvednout.

Když jsem padla, zvedla jsem se. A dnes?

Změna nastala, když jsem se rozhodla věřit. Věřit, že můžu žít svůj sen – i když okolí říkalo, že je to nemožné. Začala jsem se učit hebrejsky, poznávat kulturu Izraele a hledat cesty. Nakonec jsem získala stipendia a dostala se tam, kam jsem tolik toužila. Věřím, že to bylo díky tomu, že jsem se rozhodla nevzdat to, co mi dává smysl.

A dnes? Žiju život, který jsem si vysnila. Mám vedle sebe toho nejúžasnějšího a nejpozornějšího muže, bydlím v nádherném domě, tvořím, podnikám, obklopuje mě příroda i moře, na které jsem se tolik těšila. Dostala jsem se do bodu, kdy si mohu říct, že mám hojnost v každé oblasti svého života. A přesto sním dál, studuji a jdu se vzpřímenou hlavou za svými dalšími cíli.  Ale pořád vděčně vzpomínám na své začátky – na malý pokoj v Olomouci, na chvíle, kdy jsem měla jen pár knih, zápisník a štětec… a velké sny. Nezapomínám na svou minulost a nikdy nezapomenu na větu, kterou mi máma řekla v jednom z nejtěžších momentů mého života:

„Ti, kdo tě utlačovali a byli k tobě zlí a nespravedliví… podívej se, kde jsou teď oni – a kde jsi ty.“

A měla pravdu.

Protože to není o nich. Je to o tobě. O tvé odvaze nevzdat se. O tvé schopnosti povstat. O tvé víře, že i s málem se dá žít krásně. A že vděčnost ti otevře cestu k hojnosti, o jaké jsi netušila, že vůbec existuje.

Moje poselství pro tebe

Nečekej na ideální okolnosti. Vytvoř si je z toho, co máš.

Dovol si mít velké sny, i když působí bláznivě.

Zapisuj si každý den, co ti udělalo radost. Co jsi zvládl. Co tě potěšilo.

Buď věrný sobě a svým hodnotám.

Když padneš, vstaň. Znovu. A znovu.

A věř, že tvá citlivost není slabost. Je to dar. Tvoje tichá síla.

Otázky pro tvé srdce, na které si můžeš v tichosti odpovědět ve svém denníku a více tak porozumět sobě:

Co dnes můžeš ocenit?

Jak můžeš najít trochu klidu i uprostřed chaotického života?

Jaký sen v sobě nosíš, který čeká, až mu uvěříš?

Jaký malý krok můžeš udělat právě teď směrem ke svému cíli? Zapiš si vše, i to co se ti v tuto chvíli zdá nemožné.

Jak mohu rozvinout to co je ve mně jedinečné? Co pro to mohu udělat právě teď a co v budoucnu?

Pokud tě napadlo něco dalšího, zapiš si to.

Závěrem: I Bible nám říká „Kdo je věrný v malém, toho ustanovím nad mnohým.“

A já věřím, že i ty to dokážeš. Že budeš žít život svých snů. Že budeš ustanoven nad mnohým.

Protože právě ty máš v sobě víc síly, než si myslíš.

Pokud tě článek potěšil, inspiroval, nebo jen připomněl že nejsi že nejsi sám/sama…

Nezapomeň se přihlásit k odběru novinek. Občas ti pošlu pár řádků, co tě podrží.

Něco k zamyšlení, něco k tvoření, něco jen tak pro radost.