Motýlí něha

Jsou vzpomínky, které v nás zůstávají celé roky a neztrácejí svou sílu. Když zavřu oči, vidím babiččinu zahradu zalitou zlatavým odpoledním světlem. Seděla jsem v trávě a pozorovala motýly, jak se tiše pohybují mezi květinami. Dědeček mi je trpělivě ukazoval a učil mě jejich jména, stejně jako jména ptáků a drobných brouků. Učil mě dívat se pomalu, všímat si jejich křídel i toho, jak lehce se zvednou ze stonku a zmizí mezi stromy. Právě tehdy ve mně začala růst láska k přírodě a k motýlům obzvlášť.

Podobný pocit jsem později nacházela v zámeckých zahradách, kam jsme s rodiči jezdili na výlety. Mezi rozkvetlými záhony a starými stromy působili motýli jako drobné živé barvy v jinak klidném obrazu zahrady. Jejich lehkost a tichá přítomnost mě vždy přitahovaly. Stačilo je chvíli sledovat a svět se zpomalil, jako by všechno kolem dýchalo pomaleji.

Kolekce Motýlí něha vznikla právě z těchto obrazů. Akvarelové skvrny na jejich křídlech připomínají barvu rozpitou vodou, která si hledá vlastní cestu, stejně jako když si vezmu akvarel ven do zahrady a nechám ho volně plynout po papíře. V těch chvílích se vracím k dětskému úžasu a klidu, který jsem cítila mezi květinami. Motýli pro mě nejsou jen motivem, ale symbolem jemnosti a radosti, kterou si chceme uchovat i v dospělosti. 🦋